Znepokojený expert WWF

“Lidé se z vlka zbláznili”

Při správné politické vůli by se účinný management vlků mohl realizovat i u nás.

(Bild: Jiri Bohdal)

V posledních týdnech dosáhlo strašení vlkem, který se nyní stále častěji objevuje v našem okolí, nových rozměrů. "Vlci překračují hranice států. Množí se a působí obrovské škody." Měli by se střílet, tvrdí švýcarský ochránce přírody. Mezinárodní organizace na ochranu přírody a životního prostředí WWF nad těmito slovy naopak jen kroutí hlavou. krone.at se blíže podíval na fakta - a chce nechat čísla mluvit sama za sebe na pozadí této emotivní debaty.

"Opatření na ochranu stáda nefungují," burcoval švýcarský biolog Marcel Züger a přimlouval se za snížení chráněného statusu vlka. Následovaly souhlasné komentáře zemědělců a zástupců horských pastvin s argumentem, že oplocení horských pastvin by poškodilo cestovní ruch. "To je opravdu nepříjemné," říká expert WWF na vlky Christian Pichler v rozhovoru pro krone.at. "Protože to prostě není pravda!"

Absurdní je, že opatření na ochranu stád ve Švýcarsku fungují dobře. Podle Pichlera je tam v současné době 36 vlčích smeček (pro srovnání: v Rakousku máme v současnosti šest až sedm smeček, tedy asi 70 jednotlivých zvířat), z nichž téměř všechny jsou v horských oblastech, a mnohem více ovcí než v alpské republice. Přesto náš soused eviduje jen asi o třetinu více zabitých ovcí než my: "A důvodem není to, že by se u nich vlci ovcím vyhýbali, ale to, že jsou tam lépe chráněni," říká nám odborník. WWF se vždy snaží o objektivní diskusi s politiky na toto téma. "Ale pak si Zemědělská komora přiveze agitátora ze Švýcarska, který s vlky nikdy nepracoval a o tématu ochrany hospodářských zvířat má jen malé znalosti," podivuje se Pichler. A tento názor se pak drží.

Když dokážeme létat na Měsíc, proč někteří politici tvrdí, že neumíme ohradit stáda ovcí?

WWF-Wolfsexperte Christian Pichler

Management vlků je proveditelný i v Rakousku
Účinný management vlků by se dal realizovat i u nás, kdybychom měli politickou vůli. Podle Pichlera byl nejdůležitější krok učiněn s ohradníky proti vlkům a s pasením na horských pastvinách. Místo toho se šíří nepravdivá faktická tvrzení. Pastevectví a oplocení by v podstatě přineslo jen výhody. Nemocné ovce by pastýř rychleji rozpoznal a ošetřil. Kromě toho se množí stížnosti zemědělců, že turisté se psy procházejí stády ovcí na horských pastvinách. Tu a tam se ovce vyplaší. Jsou například známy případy, kdy zvířata spadla a v důsledku toho uhynula. "Bylo by žádoucí, aby se turisté poučili a stádům ovcí se vyhýbali," říká s nadějí odborník.

Princip ohrady proti vlkům je jednoduchý - není třeba stavět vysoce zabezpečenou ohradu. Vlk má přece dostatek potravy a instinktivně hledá to nejsnazší, co by mohl ulovit. "Pokud to má u ovcí těžší kvůli ohradníkům, které mu dávají elektrický šok, pak se raději poohlédne po nemocné srnce v lese," vysvětluje Pichler. Máte tedy dobrou ochranu s přiměřeným úsilím. "A ovce nám za to vlastně musí stát," apeluje výzkumník.

(Bild: stock.adobe.com, Krone KREATIV)

Šok po "Dolly-gate": Opravdu vlk žere koně?
Vlk je v zásadě považován za zdravotního policistu. Živí se především nemocnými, slabými a starými divokými zvířaty. Občas zabíjí i hospodářská zvířata, ale jejich počet je v porovnání s tím zanedbatelný. Loví hlavně ovce, příležitostně skot a divokou srnčí zvěř. Podle údajů, které serveru krone.at poskytl WWF, je hysterie po "Dolly-Gate" -vlk zabil poníka patřícího předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové - neopodstatněná. Podle záznamů byli v Rakousku zabiti pouze tři koně.

Pouze 0,21 procenta ovcí zemře rukou vlka
Ale i mezi ovcemi je vlk jejich "zabijákem" ve srovnání s ostatními jen ve velmi malé míře: za oběť mu padne pouhých 0,21 procenta chovaných huňatých bílých zvířat. Desetkrát více jich umírá v důsledku bouří, padajících kamenů a nemocí. WWF vidí naléhavou potřebu dohnat tuto ztrátu. Ovce by neměly být na horských pastvinách ponechány samy sobě. Je naléhavě nutné vybudovat kvalitní ohrady a pastýře, kteří by zvířata při bouřkách sháněli. Mnoho ovcí se bojí a padá. Jejich největším zabijákem je však stejně člověk. 80 % ovcí, které chováme, skončí na jatkách a nakonec na našem talíři.

Při správné politické vůli by se i u nás mohl zavést účinný management vlků.

(Bild: Jiri Bohdal)

Horské pastviny kromě nedostatečného dohledu při bouřkách skrývají i ten problém, že je na nich výrazně více zabitých kusů. Dokonce i v celkových výkazech je více ovcí zabitých na horských pastvinách než mezi těmi, které tam nežijí - i když jich tam většina nežije. "Když se nám podařilo doletět na Měsíc, proč někteří politici tvrdí, že nedokážeme ohradit stáda ovcí? Jistě to půjde, pokud se pastýřům dostane také podpory," diví se Pichler.

Christian Pichler je biolog a ve WWF Rakousko je zodpovědný za ochranu druhů. Je mu 45 let a pochází z Dolního Rakouska.

(Bild: bright light fotography)

Jak nebezpeční jsou vlci pro člověka?
Vlci pro nás lidi nepředstavují téměř žádné nebezpečí - pravděpodobnost, že vás vlk zabije, je téměř 0,0. Samozřejmě, že u divokého zvířete vždy existuje zbytkové riziko. "Může se stát, že je nakrmeno, což je vždy problém, a pak ztrácí přirozenou plachost," říká odborník.

Jeden takový vzrušující případ koloval před několika dny v médiích. V malé vesnici v italském Trentinu se vlk nebezpečně přiblížil k matce. Divoké zvíře, zřejmě ještě mladé, přeběhlo bez ostychu středem běžkařské stopy v italském údolí Val di Fassa a nenechalo se vyrušit ani několika amatérskými sportovci, kteří se proháněli po sněhové pásce. "Tentokrát se nic nestalo, ale kdo ví, jestli příští setkání bude stejně neškodné," uvedli místní zástupci z vesnice Pozza di Fassa. Vlk se prý stal tak důvěřivým kvůli lidem. Podle zpravodajského portálu "Südtirol News" turisté zvíře dokonce krmili a fotili se s ním.

Celkově je však možné se s vlkem smířit. Podle Pichlera je strach z vlků záměrně podněcován. Před pěti nebo šesti lety nebyla mezi obyvatelstvem taková nejistota. Dnes jsou "lidé vlkem přiváděni k šílenství". Hysterie se nyní rozšířila dokonce i na rysa - zvíře, u kterého podle vědce nikdy nedošlo k žádnému incidentu s člověkem. A to i přesto, že při hledání hub jsou v lese opravdu nebezpečná zvířata. Například klíšťata. "Ta skutečně zabíjejí lidi," uzavírá Pichler.